Snad jsem malíř, sem tam s(e)pisovatel, trochu cestovatel a hlavně, z milosti Boží, - služebník - jáhen. 

Především však, jsem...

Narodil jsem se na apríla roku 1978 v malebném podhorském městečku Opočně pod Orlickými horami a zdá se, že jsem skutečný. Umění mne oslovovalo od útlého věku, stejně tak jako vztah k víře - k Bohu. V dětství jsem působil v královéhradeckém chlapeckém sboru Boni Pueri, se kterým jsem měl to štěstí zpívat a navštívit mnoho hezkých míst po světě. Místo vojny jsem dal přednost prostřednictvím civilní služby péči o děti s tělesným a kombinovaným postižením. Tyto stránky mi věnoval kamarád ze střední, Štěpán. Moc děkuji.

Tak docela se moje obzory rozšířily díky cestování, kdy jsem navštívil některá místa v Austrálii, USA a Kanadě. Hodnotu těchto časů objevuji až teprve nyní. Setkal jsem se sám se sebou, s Bohem a poznal mnoho lidí. Mnoho příběhů. To ovlivňuje nyní tvorbu, o kterou se pokouším a ke které dozrávám i se vracím.

V umění se lze setkávat s lidmi a s Bohem současně. Umění představuje duši člověka, nese antropologicky vše, co může obsáhnout a má nekonečnou vypovídající hodnotu. 

V roce 2010 ovlivnily můj život dvě zásadní události. Poznal jsem svou budoucí ženu Marii a dokončil své dosavadní opus magnum v podobě akrylové série obrazů - tzv. Adventního hebrejského kalendáře.

Kalendář vyšel o deset let později na známkách České pošty a z iniciativy mého bratra Jakuba, za což mu patří mé velké díky.

V současnosti se věnuji službě především starým a umírajícím lidem. V říjnu roku 2021 jsem přijal jáhenské svěcení v římskokatolické církvi. Pracuji pro Biskupství královéhradecké v Centru pro rodinu, kde se snažíme podporovat rodiny. Jsem také kaplanem v Opočně, ve svém rodném městě. 

Malba

V malbě jsem se soustředil na abstrakci (realismus mi moc nešel), která je inspirována kubismem a orfismem. Jednoduše jsem nedokázal zkrotit mne přesahující potřebu tvořit, vyjádřit se, ačkoli jsem pro to na sobě neshledával přílišné předpoklady a talent. 
V tomto smyslu jsem přesvědčen, že člověk se umělcem rodí - nikoli, že by si to vybíral sám. Současně, umění je dřina, řemeslo, řehole... 

V roce 2004 jsem se svým blízkým kamarádem Jakubem Ludvíkem uspořádal první vernisáž v pražských Vinohradech. V Praze jsem se svým bratrem Jakubem provozoval galerii Will's Club. Ta se stala oblíbeným místem výstav a setkávání umělců z široké pražské umělecké scény. Za toto bouřlivé období jsem dnes vděčný. S Jakubem chystáme opět výstavu "...po mnoha letech, před chvílí..."

Tedy, v prosinci roku 2010 jsem dokončil sérii 22 obrazů pod názvem Adventní hebrejský kalendář, kterým chci jako křesťan vyjádřit úctu k židovství. O deset let později se kalendář dočkal nekomerčního zpodobnění na známkách České pošty.

Víra

Víra jako taková určuje v mém životě vše ostatní. Je to samozřejmě logické, ale nemůžu to nezmínit. V  dětství jsem u svých prarodičů usínal pod obrazem Ježíše na hoře Olivetské, který mysticky ovlivnil můj duchovní život. Tehdy jsem ještě nesvedl rozlišit, co mi přišlo tak přirozené, že není vůbec samozřejmé a běžné. Totiž, že jsem se setkával s Ježíšem. Setkání s Ježíšem je tou nejzásadnější událostí mého života.

Měl jsem také štěstí (a mám) na setkávání se zajímavými lidmi. Pokud tohle čtete, patříte jistě mezi ně. Jsem vděčný za přátelství s malířem Vladimírem Hanušem, který mi tehdy věnoval dost ze svého dospělého času.

V té době jsem se v církvi jako instituci nijak neangažoval. Žil jsem si svévolně a pohodlně, jak se mi zlíbilo. Nejspíš jsem byl takový částečný hédonista a trochu hlupák. Nekrátký úsek svého života, což mne mrzí.

Až během pobytu v Torontu v roce 2004 jsem v sobě objevil touhu po hlubším zasvěcení - stát se knězem. Po dlouhé a náročné cestě, řekl bych.

Zásadním se mi stalo kanadské setkání s duchovním přítelem, knězem Liborem Švorčíkem. V té době jsem se začal připravovat na křest s touhou po kněžstí v srdci. Na jaře roku 2007 jsem byl pokřtěn a o čtrnáct let později, dne 16. října 2021, přijal jáhenské svěcení.

Cestování

Svět se mi doslova otevřel po absolvování civilní služby, po které jsem se vydal do USA. Následovala Austrálie, kde jsem chtěl najít dočasnou domovinu. Po nějaké době jsem se z finančních důvodů vrátil zpět do Spojených států amerických. Během let 1999 – 2005 jsem tak podnikl sérii dobrodružných výletů po Státech, Kanadě a Austrálii.  Cestování pro mne znamenalo svobodu. Považoval jsem se spíše za poutníka, než-li za cestovatele. Místa, která jsem navštívil, nesou svou nesmazatelnou stopu "jednoho člověka" a z druhé strany jsou trvale otisknuta v mém srdci jako ty nejlepší litografie, co kdy kdo vytvořil. Takové umí jen Tvůrce lidí. V tom tkví má víra.

Díky za NY, Skuhrov nad Bělou, New Jersey, Chicago, Oak Park, Berwyn, Sydney, Coogee, Arncliffe, Niagara Falls, Michigan, Toronto, Quebec, Montreal, St. Louis a teď nově za Izrael. V Tiberias si umím představit život s rodinou, kdybychom nežili v Opočně. Ale my žijeme v Opočně. Stavte se tedy, až otevřeme ateliér s maličkatou galerií - dáme vědět (-:

Hudba